Vaše dítě jako hrdina pohádkového fotopříběhu

Od malička jsem obdivovala knihu Chlapec a červený balónek. Příběh opuštěného kluka jménem Pascal, který se skamarádí s balónkem doprovázely černobílé fotografie. Tenkrát jsem nevěděla, že kniha vychází z francouzského filmu z roku 1956.

Když se mi narodil syn a začal vnímat svět kolem sebe, přišla jsem s nápadem udělat pro něj autorskou knihu. Zaměřila jsem se na obyčejný svět a přehlížené rostliny či hmyz na zahradě.

V plánu tenkrát bylo i vyfotit syna ve stylu Pascala, ale místo do fotogenické Paříže zasadit příběh na Malou Stranu, konkrétně kolem Starých zámeckých schodů. Uplně jsem ho viděla jak pózuje v dobovém dětském oblečku s kšandami a bekovkou na hlavě. Užíval by si to.

Čas bohužel vyplnily povinnosti, focení ve starobylé Praze se neuskutečnilo. Dnes už je syn plnoletý.

Nepřestávám litovat, že jsem ho tenkrát nenafotila. Měl by krásnou památku. Další výtisky bych věnovala prarodičům.

Nápad portétovat děti do pohádky ale zůstal a několik let zrál. Na jaře 2026 jsme s kamarádkou namalovaly ilustrace a odstartovaly tím projekt pohádkového fotoalba. Takového alba, které si děti mohou číst večer před spaním jako knihu. Mohou zažít tvůrčí práci v ateliéru, profesionální focení.

Uchovat vzpomínku na společný čas v offline světě.

Chceme umožnit rodičům zachytit ten věk, který já se synem propásla. Věk, kdy děti ještě milují čtení pohádek před spaním a kdy rodina je pro ně celý jejich svět kde si hrají a probouzejí fantazii.

Na focení role Karkulky přišly úžasné holčičky ve věku od 2 do 6 let. Ten věk byl ideální. Holčičky si to užívaly. Náš ručně šitý kostým, který jsme si samy navrhly, jim ohromě slušel.

Přesně věděly, co po nich chceme. Nejmladší byla zvědavá na vlka a trochu se bála. Když ale viděla, že v ateliéru máme vlka jen maličkého, hned si ho chovala. Pak chtěla vidět, jak to bude vypadat, až jí vlk sní. Ukázala jsem jí na počítači rychlou montáž na které viděla svoje nožičky a ručně malovaného vlka, jak jí baští. Neuvěřitelně jí to zaujalo. Rodiče se dokonce přiznali, že zapomněla zlobit, jak se soustředila na svou roli.

Miluji tento projekt. Vytvořili ho lidé pro lidi.

Vyrůstala jsem v tvůrčím prostředí. Táta i brácha jsou profesionální fotografové, a my s mámou jsme jejich velké podporovatelky.

Nevím jak v jiných rodinách, ale u nás se ke všem příložitostem darovaly hlavně portréty a fotografické obrazy. Snad ani nemusím popisovat, jak u nás probíhal a stále probíhá předvánoční čas, kdy chcete někoho z rodiny portrétem překvapit.

V době kdy ai zkresluje realitu, nadchlo mě nejít s proudem a spustit tento projekt.

Každý chce přece zaznamenat své dítě tak, jak doopravdy vypadá. V době, kdy jsme všichni online se každý zážitek bez připojení na internet počítá. Zde je ukázka fotografie od táty, kde mi byly 3 roky a ručně ji retušoval.